BOREČ
V Českém
středohoří nedaleko Lovosic se zvedá zalesněný
znělcový vrch Boreč, který se dříve nazýval
Holý vrch (446 m). Od okolních kopců
neliší, rozdíl je nápadný až při
podrobnějším prozkoumání.
Pokud Boreč navštívíte tehdy, je-li teplota
pod nulou, uvidíte, jak z vrcholu stoupá
bílý sloup páry. Dochází zde
k mikroexhalaci, tj. k vyvěrání teplého
a vlhkého vzduchu, a to ve formě, která se u nás
tak nápadným způsobem nikde jinde neprojevuje. Na
svazích kopce jsou četné pukliny ve sklaním
znělcovém masivu, vedoucí hluboko do nitra země,
v nichž se udržuje vzduch se stálou teplotou, která
neklesá pod 11°C a v zimě vyvěrá na povrch.
V období ledna a února činí rozdíl
teploty vzduchu v puklinách a teplotou
vnějšího prostředí 20÷25°C. Také
vlhkost vzduchu v jámách je za mrazivých dnů
až dvojnásobná. Místa, z nichž vyvěrá
teplý vzduch, jsou z dálky viditelná jako
tmavá. Země kolem puklin nikdy nezmrzne a neudrží se zde
sníh. I za mrazivé zimy se tu objevují
rozkvetlé sedmikrásky, stonožky, malí pavouci,
berušky apod.
O záhadách „kouřící hory“ se vedly vědecké spory už před více než 100 lety. Všechny dohady, včetně toho, že jde o projev dohasínající sopečné činnosti, se nepotvrdily. Jedná se zřejmě o snadno vysvětlitelné procesy cirkulace vzduchu v letním a zimním období. Je možné, že úkaz je podmíněn existencí menšího zdroje termálních vod kdesi v nitru vyvřelé hory.